23.08.2026

Leninské zásady, čapkovský humor

Ne, tohle není charakteristika někoho známého, nebo nedejbože má. Což o to, Čapek by určitě nevadil, ale ten Lenin… No nic.

Já jen, že jsem se před časem rozhodl znovu učit česky, přičemž používám Stručnou mluvnici českou pánů Havránka a Jedličky. Ovšem z roku 1969. A kromě toho, že už je krásně zažloutlá a hezky voní (miluju vůni starých knih), hemží se to v ní spoustou příkladů poplatných době.

Člověk si obohatí slovní zásobu zejména z oboru hornictví, hutnictví, strojírenství případně sociálně-politických věd. Jsou mu vysvětleny všemožné záludnosti psaní různých -ismů, lidově demokratických republik, komunistických či jiných partají a dnes již (naštěstí) u nás dávno zaniklých svátků.

Občas mě ale překvapuje jistá (klíčí ve mě podezdření, že úmyslná) ideová nedůslednost. Jakoby se pánové autoři snažili propašovat mezi ty vyčpělé hrdiny a údernické fráze sem tam i něco normálního. Jako třeba pana Čapka (Karla) hned za Lenina.

Takže se dovídáme, že při psaní přídavných jmen přivlastňovacích, odvozených od jmen vlastních, sice píšeme velká písmena (např. Viktorčin splav), ale ne u jmen s “příponou -ský, -ovský, jako leninské zásady, čapkovský humor”.

Pánové autoři, děkujeme!